PARAZITÁRNÍ NEMOCI – ENDOPARAZITÉ

Motoličnatost

/fasciolosa/je vleklý nebo vzácněji prudký zánět jater a žlučovodů vyvolaný invazí motolic, který vyvolává hubnutí a anémii.

Etiologie

Zelenohnědý či žlutozelený červ, listovitého tvaru, vpředu s kuželovitě vyčnívající hlavičkou. Má jednu hlavovou a jednu břišní přísavku. Většinou žije v žlučovodech přežvýkavců. Kladení vajíčka probíhá v periodických intervalech, podle roční doby (u nás nejvíce v únoru).

Vývoj Motolice kladou ve žlučovodech vajíčka, odtud se dostávají do střeva a trusem ven. V teple a vlhku (kaluže a bažiny) se líhnou obrvené larvy – miracidia, která ve vodě plavou. Když se miracidium setká s plžem bahnatkou, vnikne do ní a dále se v ní vyvíjí. V plži vývojem přes generace redií vznikne několik set cerkárií s ocásky. Cerkarie opouštějí bahnatku a usazují se na rostlinách, ztrácí ocásek a ze sekretu žláz vytváří obal (cystu) a vzniká další stádium – adolescarie. Adolescarie jsou schopné invaze (trávou, vodou). Cysty se žaludeční šťávou rozpustí, mladé motolice se vrátničním oběhem dostávají do jaterní tkáně a jsou zde několik týdnů. Pak pronikají do velkých žlučovodů, za 5-6 týdnů pohlavně dospějí a kladou vajíčka.

Dospělí jedinci mohou žít ve žlučovodech 3–5 let, většinou však nejdéle žijí 8–18 měsíců.

Zvířata se nakazí nejčastěji na pastvě při pasení, nebo při pití vody kontaminované metacerkariemi. Můžou se nakazit i ve stáji trávou pokosenou na zamořených loukách, nebo čerstvým – né však dobře usušeným senem.

Symptomatologie

Játra jsou zvětšená, někdy ž dvojnásobně. Později u napadaných zvířat vzniká anémie, sliznice jsou bledé až bílé.
Vzniká otok spojivek a víček. V dutině břišní, hrudní a perikardální se hromadí řídká vodnatá tekutina.
Dalším příznakem je mírný sestup teploty, malátnost a nechutenství.

Diagnóza

Z hlediska diagnózy je nález bolestivosti v krajině jaterní při palpaci a poklepu cenný. Jestliže zvířat uhyne ve stavu akutní motoličnatosti, naskytne se možnost průkazu mladých motolic v játrech.
Při vleklé a subklinické motoličnatosti je oporou diagnózy nález vajíček v trusu podezřelých zvířat.
Jedno vajíčko nálezu odpovídá jedné motolici.

Terapie

Nejúčinnějším lékem proti fasciolóze je chlorid uhličitý – tetrachlormetan (u nás přichází do obchodu v podobě přípravku Tetrafinol). Léčbu lze opakovat po 2 měsících.

Prevence

Vysušení a meliorace luk, zničení vajíček, larev motolic a hlemýžďů, kteří jsou nezbytnými mezihostiteli určitých vývojových stádií motolic.

Tasemnice

Moniezia expansa neboli tasemnice ovčí patří k nejběžnějším a nejčastěji se vyskytujícím tasemnicím tenkého střeva malých přežvýkavců (ovce, kozy a skot) v Evropě.Jedná se o poměrně velkého parazita dosahujícího délky 4–5 m a šířky 1,5 cm. Výjimečně mohou dosahovat délky až 10 metrů. Tělo má typický protáhlý tvar, většinou je segmentované. Jednotlivé segmenty (proglotidy) jsou velké cca 3 mm.

Tasemnice rodu Moniezia způsobují v chovech značné ekonomické ztráty. Dle dlouhodobé osobní zkušenosti autorů jsou stáda ovcí v České republice promořeny těmito cizopasníky ze 40–90 %. A tasemnice jsou také jedním z nejčastějších důvodů úhynu mladých kusů. Ve stádech, kde se neprovádí důsledná antiparazitární opatření, se úhyn mladých kusů pohybuje od 20–40 %. Z toho tasemnice jsou příčinou minimálně v 50 % případů.

Zoohygienická opatření v chovech ovcí proti tasemnicím rodu Moniezia

⇒ Přísné dodržování karantény nových zvířat. Do chovu musí být zařazena jen zvířata odčervená a zbavená veškerých cizopasníků, zvláště pak tasemnic. Kontrola se provádí po uplynutí doby účinku anthelmintika koprologicky.

⇒ Pravidelně kontrolovat výkaly zvířat, zda se v nich neobjevují části tasemnic, provádět koprologická vyšetření, zvláště u mláďat majících průjem. V pozitivních případech ihned aplikovat vhodné léčivo.

⇒ Přísné dodržování zoohygieny. Po aplikaci léčiva je doporučeno zvířata držet min 1, lépe 2 dny ve stáji.
Výkaly z této stáje je nutné sterilovat (dekontaminovat), např. vařící párou, dlouhodobým kompostováním atd.
V žádném případě nelze tyto výkaly využít na hnůj a následně jím hnojit pastviny či místa, kde je předpoklad pasení přežvýkavců.
Jestliže víme, že pastvina je kontaminovaná pancířníky s cysticerkoidy tasemnic, pást na této pastvině koně, nikoli přežvýkavce.
Když nelze jinak, pouštět zvířata na pastvinu pouze za suchých dnů, nikoli při deštivém počasí.

⇒ Pokud možno sbírat výkaly ze stájí i z pastvin.

Další metodou je vláčení pastvin, které má praktický význam za suchého počasí, kdy redukuje počet larev.
Naopak vláčení za vlhka vede k rovnoměrnému šíření larev po celé pastvině.
Snadnou metodou redukce larev je střídání pastvin s jinými druhy býložravců. Ovšem asi největší negativní dopad na populaci parazitů má rozdělení pastviny na menší celky. Běžná péče o pastvu, jako je sečení nedopasků, přesunování napajedel, nespásání vlhkých míst, pasení za sucha po oschnutí rosy a střídání věkových kategorií také snižují možnost šíření parazitů.
Základní zásady dodržování hygieny ve stáji, kam patří udržování čistoty napáječek a žlabů, nezkrmování sena znečištěného trusem a denní odklízení výkalů, jsou také velmi důležitými faktory narušujícími vývojový cyklus parazitů.
Zásoby krmiva a zdroje vody musí být umístěny v dostatečné vzdálenosti od hnojiště, aby nedošlo ke kontaminaci parazity.

zdroj: metodiky.agrobiologie.cz

ČERVIVOST SLEZOVÁ A STŘEVNÍ

onemocnění, které je způsobené hlísty, kteří parazitují v slezu a různých částech střev.

Etiologie – Původci z rodů (není mezihostitel) Chabertia, Trichostrongylus, Strongyloides

Patogeneze – k nakažení dochází nehygienickým krmením nebo vodou, parazité sají krev, vylučují jedy a mechanicky poškozují sliznice slezu a střev.

Symptomatologie – – příznaky nejsou specifické, zvířata trpí nechutenstvím, hubnou, mají bledé sliznice a vypadává jim srst.

Diagnóza se provádí helmintoskopicky z fekálií.

Terapie a prevence = Antinematoda a profylaktická dehelmintace.

VLASOVKA slezová – nejzhoubnější slezový červ, rychle se množí!

Vlasovka slezová je nitkovitý červ jeden až tři centimetry dlouhý, samičky jsou delší než samečkové. Ve své přední části má ostrý kyjovitý zub, kterým zraňuje sliznici slezu a živí se krví hostitele. Během krmení je značně destruktivní a jeden červ způsobí denně krevní ztrátu 0,05 ml krve. Nezdá se to jako moc, ale ve slezu nebývá jen jediný červ. Při těžkých infekcích, kdy je ve slezu deset tisíc a více vlasovek, hrozí ovci či koze zcela vážně smrt vykrvácením. Dospělé samičky kladou každá až 10 tisíc vajíček denně.

Telagosardia je poněkud méně patogenní než vlasovka. Je to nitkovitý, asi centimetr dlouhý hnědý červ. Parazituje ve žlázkách sliznice slezu a způsobuje zánět, který může závažným způsobem narušit trávení.

Trichostrongylus axei je nejméně nebezpečný. Je jen asi půl centimetru dlouhý a je příčinou povrchového zánětu sliznice slezu.

Všichni červi parazitující ve slezu mají stejný životní cyklus. Ten je přímý, bez mezihostitele. Začíná vajíčkem, které odchází s trusem do vnějšího prostředí. Zde se z vajíček líhnou larvy, které jsou podle podmínek vnějšího prostředí asi za týden připravené k infekci nového hostitele. Infekční larvy jsou přítomné na rostlinách a aktivně se vzdalují od hromádek s trusem. Po pozření ovcí nebo kozou se infekční larvy svlékají v bachoru a pak dokončují svůj vývoj ve sliznici slezu, kde přitom Teladorsagia tvoří okem viditelné bělavé uzlíky. Pohlavně dospělí jedinci žijí na povrchu sliznice nebo uvnitř slezových žlázek, samičky produkují vajíčka a cyklus se opakuje.

Vlasovka i červi rodu Teladorsagia jsou schopní svůj vývoj zastavit ve stadiu nedospělého červa ve sliznici slezu a takto překonat nepříznivé vnější podmínky. U nás takto přežívají zimu uvnitř hostitelů a k probuzení červů dochází na jaře, často v souvislosti s porody.

Klinické příznaky

Záleží na počtu červů, jejich druhu, na věku a celkovém zdravotním stavu začerveného zvířete. Příznaky mohou uniknout pozornosti, může se objevit chronické chřadnutí nebo i náhlý úhyn.

Nejvnímavější jsou mláďata ve věku 6–9 měsíců, nad 18 měsíců věku jsou klinické příznaky vzácné, protože dospělá zvířata už mají proti červům vybudovanou imunitu.

To ale neplatí u koz. Ty jsou k infekci mnohem citlivější než ovce. Při společné pastvě mají kozy ve slezu mnohem víc červů než ovce a červi uvnitř koz jsou také plodnější a produkují více vajíček. U koz také nefunguje žádná věková rezistence a dvouletá koza může být stejně začervená jako kůzlata.

Zvířata oslabená, ať už málo kvalitní krmnou dávkou nebo jinými nemocemi jsou také citlivější k infekci, hostí více plodnějších červů.

Infekce vlasovkou je typická vznikem chudokrevnosti. To proto, že poslední larvální stadium a dospělci se živí krví. Hemonchóza sama o sobě není doprovázena průjmem. Zvířata postupně hubnou se zachovalou chutí k jídlu, spojivky a sliznice jsou bledé. I bezpříznakové začervení vlasovkou vede k razantnímu snížení užitkovosti, které je u koz tím větší, čím lepší dojnicí je infikovaná koza. Ztráta může činit až 25 % nádoje a navíc se snižuje i obsah mléčného tuku.
Konečné stadium infekce vlasovkou je naprostá vyhublost doprovázená otoky, které jsou zvláště patrné v mezisaničí, a porcelánovými sliznicemi. U jehňat a kůzlat, které se pasou na pastvinách silně kontaminovaných infekčními larvami, může být choroba akutní, doprovázená rychlým vyhubnutím a slabostí.
Úhyn může při masivní infekci nastat do několika dní.

Hemonchóza II. typu je způsobená náhlým probuzením spících larev na konci zimy a v předjaří. Je-li jich dostatečné množství, sáním krve způsobí akutní nástup chudokrevnosti se slabostí a ulehnutím zvířat a následný úhyn či náhlou smrt bez předchozích patrných klinických příznaků.

Pokud je ovce nebo koza vyhublá, oteklá s bílými sliznicemi, začervení vlasovkou je na prvním místě mezi možnými příčinami. Podobně se může projevovat snad jen motoličnatost.

RYCHLÉ ZJIŠTĚNÍ MOŽNÉHO ZAČERVENÍ KRVESAJÍCÍMI ČERVI – TEST FAMACHA

Výstižné video

STRONGYLOIDÓZA – ZUBOVKA

Charakteristika: význam hlavně mláďat, způsobuje onemocnění tenkého střeva a u samců zánět předkožky (balanopostitidu).

Etiologie(původce onemocnění): STRONGYLOIDES PAPILLOSUS – ZUBOVKY – 3 zuby. Parazitickou fází prochází pouze samička – infekce probíhá penetrací (proděravěním) kůže nebo přes dutinu ústní. Poté se krví dostává do plic, epitelu (výstelky) střeva a dalších orgánů. Přenos je možný i mlezicem – z matky na tele.

Příznaky: změny na kůži – škrábání, kašel, poruchy trávení – průjem apod., zánět předkožky u samců.

Terapie: anthelmintika (přípravky na odčervení) – například ivomec. Výplachy předkožky u samců.

PLICNÍ ČERVIVOST

Červivost plic koz je způsobená několika druhy cizopasníků z podčeledi protostrongyliane, vyvolává chronickou ložiskovou bronchopneumonii a bronchitidu s trvalými změnami v plicích. Může postihnout i celá stáda.

Etiologie

U nás se mohou vyskytovat tito původci:
- Mullerius capillaris – neboli plicnivka obecná, žije v parenchymu plic, kde vytváří typické parazitární uzlíky a líhňová ložiska. Mezihostitel je suchozemský plž.
- Protostrongylus rufescens – plicnivka kozí, je nahnědlý a žlutohnědý červ. Žije v nejjemnějších i prostornějších bronších a v parenchymu plic vytváří líhňová bronchopneumonická ložiska. Mezihostitel je suchozemský plž.
- Cystocaulus ocreatus – tmavohnědý velmi jemný červ, vytváří ložiska a uzlíky pod pleurou a v plicním parenchymu.
- Neostrongylus linearis – žije v parenchymu plic ovcí, koz a kamzíků, vytváří líhňová ložiska.

Patogeneze

Zvířata se nakazí na pastvě.
Larvy se dostávají do plic krevní cestou, dráždí plicní tkáň a dýchací cesty, přenáší infekční zárodky a vylučují jedy.

Symptomatologie

Zvířata často doprovází suchý kašel, později se přemění na vlhký kašel s výtokem z nosu.
Dále také zvířata ubírají na hmotnosti.

Terapie a prevence – Anthelmintika a profylaktická vyšetření.

SVRAB

Původem je Sarcoptes caprae, který postihuje hlavu, zejména její lícní část, hřbet nosní, okolí oka a šíří se dozadu na krk.

V pokročilých případech může zasáhnout celé tělo včetně břicha, vemena a končetin- projevuje se zhrubnutím kůže, vznikem šupin a strupů, svěděním a drbáním a vypadáváním srsti.

Psoroptóza je vzácnější, vyskytuje se na ušních boltcích. Chorioptóza se šíří z krku po hřbetě až ke kořeni ocasu.

Terapie se provádí 0,25% roztokem Fenoformu forte.

zdroj: cit.vfu.cz

KOKCIDIOZA

= parazité Eimeria spp., Cryptosporidium spp. a Giardia intestinalis

Jehňata a kůzlata, ostatně jako i jiná mláďata, mají v raném období svého života méně vyvinutou imunitu oproti zvířatům dospělým. Díky nižší přirozené odolnosti jsou vnímavější na různé infekce, mimo jiné i na infekce parazitární. Průkaz jednotlivých parazitů v závislosti na věku přispívá k cílenější diagnostice průjmových a jiných onemocnění mláďat, k lepší profylaxi, efektivnější léčbě a v neposlední řadě ke zlepšení ekonomiky chovu.
Jehňata a kůzlata jsou vnímavější zejména k protozoárním infekcím jako jsou kokcidie rodu Eimeria a rovněž rod Cryptosporidium a Giardia intestinalis.

Jednotlivé druhy eimerií jsou výrazně hostitelsky specifické, značná je i specifita tkáňová. Řada morfologicky jen těžko odlišitelných druhů se liší právě druhem hostitele. K přenosu oocyst dochází fekálně-orální cestou.

Charakter onemocnění závisí na množství pozřených oocyst, imunitě hostitele, hygieně chovu, typu hospodaření, hustotě zvířat a na klimatických podmínkách.

Klinická forma onemocnění bývá pozorována nejčastěji u jedno- až tříměsíčních mláďat. Prvními příznaky jsou zvýšená teplota, vodnatý průjem s příměsí krve a odloupaných částí sliznice střeva, anémie sliznic, konjunktivitida a rinitida. Mláďata nepřijímají potravu, hubnou, jsou apatická, uléhají a hynou.

Kryptosporidióza představuje jednu z nejběžnějších parazitóz u 7–14denních jehňat a kůzlat, která se projevuje úpornými, vodnatými, nažloutlými průjmy s příměsí nestrávených zbytků mléka, krve, fibrinu a mukózy.

Giardia intestinalis se přenáší fekálně-orální cestou. Cysty vyloučené společně s výkaly kontaminují půdu, vodu a potravu. V prostředí jsou poměrně odolné. Parazit se vyskytuje kosmopolitně, není přísně hostitelsky specifický. Giardióza se řadí mezi oportunní infekce provázející primární virové, bakteriální nebo parazitární onemocnění. Jehňata a kůzlata se nejčastěji nakazí do 4. dne po narození a infekce přetrvává často až do 8. týdne. Klinicky se giardióza projevuje enteritidami provázenými zapáchajícím nahnědlým průjmem bez příměsi krve.

PREVENCE

lze doporučit dodržování celkové hygieny chovu, pravidelné střídání pastvin a snahu udržovat prostory suché, neboť vlhkost podporuje perzistenci infekčních stádií v prostředí. Nadměrná koncentrace ovcí (koz) na pastvině zvyšuje výskyt infekčních stádií parazitů. V případě, že se vyskytuje chov s vysokým výskytem eimerií a opakovanou klinickou kokcidiózou, doporučujeme preventivní aplikaci antikokcidik jehňatům (kůzlatům) mezi 3. a 4. týdnem stáří. Při tomto podávání je důležité zachování správného dávkování z důvodu možného vzniku rezistence kokcidií k účinné látce. Proti kryptosporidióze neexistuje kauzální terapie, je možné uplatnit pouze léčbu symptomatickou.

Současné moderní trendy ve veterinární parazitologii ukazují, že nejsou cílem hospodářská zvířata parazitologicky negativní, ale zvířata v odpovídající kondici a bez klinických příznaků onemocnění. Patogenita parazita je ovlivňována řadou dalších faktorů jako je zoohygiena chovu, klimatické podmínky, věk či dietetická opatření. U mláďat je však nutné vzhledem k vyšší vnímavosti zdravotní stav pečlivě sledovat a v případě nutnosti včas terapeuticky zasáhnout.Preventivní podávání preparátů jehňatům a kůzlatům proti giardiím výzkum VFU Brno nedoporučuje. Vzhledem k jejich nižší prevalenci i patogenitě je lépe napřed provést koprologickou diagnostiku a srovnat výsledky vyšetření s klinickými projevy.

zdroj:Veterinářství 2008;58:451-45

KOPROLOGICKÉ VYŠETŘENÍ

Na Farmě si koprologické vyšetření provádíme sami. Jsme vyškoleni a máme potřebnou techniku (mikroskop, centrifugu ..atd).
Toto vyšetření považujeme za základní orientační vyšetření jak při prevenci, tak při řešení zdravotního problému u kozy.

Sami – bez hrazení veterináře si můžete poslat bobky do Státního veterinárního ústavu na vyšetření. My máme z dob dřívějších nejlepší zkušenosti se SVU Praha. Jsou velmi milí, ochotní a když na žádanku uvedete email, máte výsledek většinou druhý, třetí den v poště.
Také je dobré na žádanku napsat důvod, lépe se jim při vyšetření orientuje a více se zaměří na případný problém.
Cena vyšetření jednoho vzorku (i směsného) je cca 200,– Kč.

Více zde: https://www.svupraha.cz/parazitologie/uzitecne-informace-3/

Žádanka ke stažení zde: https://www.svupraha.cz/ke-stazeni/

Svozné linky – jsou zadarmo, jen zavoláte řidiči v kolik a kde mu můžete vzorek předat: https://www.svupraha.cz/svoz-vzorku/

Za velmi důležité se považuje pravidelné střídání anthelmintik.

Důležité je používat stejné přípravky pro všechna zvířata v chovu zároveň. Rychlé střídání anthelmintik během roku umožňuje růst rezistence na více anthelmintik najednou.

Dlouhodobé používání jednoho nebo více přípravků jedné skupiny anthelmintik vede rovněž k rozvoji rezistence.

I nová zvířata mohou být původci rezistentních parazitů, kteří se takto snadno zavlečou do chovu. Proto je nezbytné tyto jedince oddělit a do stáda vpustit až po dehelmintizaci